Joy Division

Historie Joy Division

Kapitola 10

Počátkem března v manchesterském Pennine Studios skupina strávila vysilující den nahráváním "These Days", "Sound Of Music", "Love Will Tear Us Aparť. Všechna práce přišla bohužel vniveč, s výsledkem nebyli vůbec spokojeni. Na poslední skladbu "Love Will Tear Us Apart" se lan připravoval opravdu neobvyklým způsobem. Předchozí den poslouchal do pozdní noci desky s dvěma sty největšími hity "... Franka Sinatry (!), aby tak našel inspiraci na způsob interpretace "Love Will Tear Us Apart".

Zhruba mezi 18. a 30. březnem strávili opět několik dní v Britania Row Studios, v londýnské čtvrti Isiington nahráváním materiálu pro svou budoucí desku.

V březnu se rovněž objevil ve Francii v nákladu 1578 očíslovaných exemplářů sedmipalcový singl "Licht Und Blindheit". /11/ Prodával se jako vnitřek barevné knížečky s filozofickou diskusí Jean-Pierre Turmela. Rob Gretton: "Obdrželi jsme dopis s prosbou od nějakého Jean-Pierre a vzácně jsme se shodli: je opravdu zajímavé sledovat, jak různí lidé dochází ke stejným závěrům.".

Samotný Turmel učinil několik zajímavých postřehů na téma vlivu scénického prostředí na zpěváka. "Událost odehrávající se na scéně je něčím více než jen obyčejným představením. Mohutný proud světla izoluje siluetu, umísťuje a obkličuje ji v prostoru a odstraňuje čas. Světlem oslepený umělec nevnímá předměty ani okolní lidi. Vypjatá atmosféra vyvolává v jeho srdci mocný dojem strašného pronásledování odněkud z podzemí..."

Ve dnech 2.až 4.dubna Joy Division třikrát vystoupili na koncertech v londýnském Moonlight Clubu, přičemž pro zachování "tísnivého tajemství" (z obavy před mohutným návalem fandů na malý klub) do tisku pronikla jen malá zprávička o chystané akci. Důsledek pak byl ten, že byly vyprodány všechny lístky a stovky příznivců odcházely od kas s nepořízenou.

 

Recenze z koncertů byly různé, např. v NME jeden z recenzentů upřímně doznal svou nevraživost k Joy Division. "To opravdu nebylo to, co bych chtěl. Možná, že skutečně jsou nezvykle mohutní a mrštní, ale v porovnání s dalšími účinkujícími mi jejich horizont připadal poněkud omezený. Hrají příliš nudně a otevřeně. Napětí mezi nástroji je příliš vykalkulované, zpěv, to je patologické vytí, celý program, je protahovaná zmatená nesrozumitelná vřava. Stačilo!" (Mark Ellen).

Nicméně publikum jim večer co večer uchystalo bouřlivé přijetí. "Hodně z jejich bezprostřednosti, a jak se domnívám i popularity, vyplývá ze schopnosti tvořit mocné melodie. Možná se odvrátili od kořenu rock' n' rollu, ale stále užívají mnoho prostředků z jeho arzenálu. Jejich zpěvák si získal mé sympatie tím, že publikum by bylo uchváceno, kdyby nakonec na pódiu zemřel. Pro Joy Division je to složitá situace, mohou buď ignorovat nabo posílit vlastní popularitu, eventuálně náhle zmizet ze scény." (Martin Townsend)

Jen málo scházelo k tomu, aby se Joy Division na posledním ze svých tří koncertů v Moonlight Clubu neukázali. Vinou nešťastné souhry okolností měla skupina už mnohem dříve naplánovaný koncert v Rainbow, společně s The Stranglers. Scéna v Rainbow byla moc ozářená, navíc tam bylo hrozné horko. lan musel bez ustání prosit, aby byl vyjmut z přední pozice na scéně. Panující napětí se brzy projevilo a lan dostal při posledním čísle záchvat epilepsie a upadl náhle na bubny. Publikum nepochopilo vzniklou situaci a domnívalo se, že to je strhující finále. lan byl odnesen do zákulisí, kde křeče brzo ustoupily. Pomalu přicházel k sobě, načež, aby nezklamali své příznivce, se rozjeli do Moonlight. Všechny nástroje zanechali v Rainbow. Ale lan, který už několik měsíců ztrácel více a více na zdraví, nebyl schopen ukončit ani tento koncert. "Na scénu vstoupili Joy Division a zahráli s takovou vervou a silou, že bylo těžké uvěřit tomu, že sotva před hodinou hráli v Rainbow. Únava byla nejvíce vidět na zpěvákovi lanu Curtisovi, který požádal o pomoc při odchodu z pódia po pátém čísle. Do té chvíle podával výkon jako vždy. Dokázali na scéně vytvořit takové napětí, jaké umí vytvořit jen pár skupin. Nepropadám pochybnostem, že jsou jedinou skupinou, která snese srovnání s Velvet Underground a The Doors. Na rozdíl od The Fall, po jejichž poslechu mám chuť vyjít ven a zakopat pas, jsou Joy Division mnohem silnější - po vyslechnutí bych mohl naplivat do tváře samotnému Bohu." (Neil Naraan, NME).

 

Kapitola 11

V průběhu druhé poloviny dubna se skupina připravovala na své první třítýdenní turné po USA (Východní i Západní pobřeží), plánované v květnu. Z toho důvodu si zorganizovali malou přípravnou trasu. Koncerty byly lokální a bez nějaké reklamy.

11.dubna Russel Club, Manchester. Rob Gretton po odchodu Joy Division ze scény se na ní znova objevil a zařval do mikrofonu: "Joy Division už tady nevystoupí a jestli někdo z Vás, vy kurvy, po mně hodí lahví, tak tady udělám peklo! Slezu dolů a všem vám rozkopu prdel!" Láhve od piva se slétly samozřejmě za všech stran. Skupina se v ten moment objevila na scéně a klub explodoval nadšením, když zahráli jako přídavek "Atrocity Exhibition". "Steve Moris serval svou košili a jeho tělo vypadalo jako právě vytažené z bazénu." (Nick Weight)

18.dubna se na anglickém i americkém trhu objevil flexidisc, obsahující skladby "Komakino" na straně A a "I Cubation" a "As You Said" na straně B, jako výsledek nahrávání v Britania Row Studios. Jako libůstku je možné uvést fakt, že první náklad (25 tis. výtisků) byl rozdáván v obchodech zdarma! Náklady na tento podnik byly hrazeny z výtěžku prodeje předchozího singlu "Love Will Tear Us Apart“.

19.dubna v sále Ajanta Theatre (Derby) Joy Division zahráli dlouhý koncert, po němž na scéně začali improvizovat společně se Section 25. Improvizace se pak objevila na singlu Section 25 "Girls Don' t Count" vydaném prostřednictvím Roba Grettona a lana Curtise. Pokud jde o lana, jeho zdravotní stav tehdy nebyl zrovna nejlepší a jak se vyjádřil jeden z návštěvníků koncertu v Derby: "lan Curtis byl nezvykle roztržitý, jeho zpěv střídali vždy krátké přestávky zachmuření a tak pořád dokola." Proto bylo rozhodnuto, že do konce dubna už Joy Division nikde nevystoupí. Vzhledem k okolnostem bylo několik následujících, již dříve naplánovaných koncertů, odvoláno.

28.dubna v TV programu "Fun Factory" bylo odvysíláno video ke skladbě "Love Will Tear Us Aparť. Ukázku uváděl slovní doprovod: "Joy Division totiž není jméno zpěvačky, ale název skupiny."

Co se dalo očekávat - videoklip nebyl nikdy v Top Of The Pops na prvním programu BBC uveden, poněvadž v době, kdy se píseň vyhoupla do první dvacítky, trvala zrovna stávka pracovníků televize.

Měsíc květen zahájili Joy Division ve znamení dobré pohody. Desky šly dobře na odbyt, na koncertech návaly, v blízké budoucnosti se rýsovalo slibné turné po Americe. Měřítkem jejich pozice na nezávislé britské scéně byla mimo jiné i publikace v dubnovém čísle "Zig Zag", jež shrnovala výsledky celoročního hlasování čtenářů. Ve většině kategorií soutěže obsadili pozice v první desítce. Toto jsou např. některé z výsledku: 5. místo jako skupina, 9. místo v soutěži o nejlepší skladbu. 9. místo jako skupina "live". Rovněž lan Curtis obsadil 5. místo jako zpěvák. V kategorii desek se album "Unknown Pleasures" dostalo až na 4. místo a "Transmission" byl 5. mezi SP. Byly to skutečně překvapivě dobré výsledky, zvláště na skupinu, která odmítla se někoho doprošovat k tomu, aby je vysílali v rádiu, o televizi vůbec nemluvě.

2.května vystoupili Joy Division ve studentském klubu na univerzitě v Birminghamu v High Hall a představili tam mimo jiné svou novou píseň "Ceremony". Koncert byl velmi podařený a nikoho ani nenapadlo, že to mělo být poslední vystoupení Joy Division před veřejností. Zakrátko se mělo začít skupinou dlouho očekávané turné po Státech, na něž se přece všichni tak poctivě připravovali. Odlet byl stanoven na pondělí ráno 19.května 1980. Ještě v sobotu se všichni společně setkali, aby domluvili poslední podrobnosti před odletem, načež se v dobré náladě rozešli domů. Nic nenasvědčovalo poslednímu tragickému aktu historie Joy Division. 18.května totiž ve svém domě v manchesterské čtvrti Macclesfield lan Curtis spáchal sebevraždu.

V závěru filmu Wernera Herzoga "Stroszek", se tichý a skromný hudebník přestěhuje koncem 70. let do USA, kde ho obklopí a deprimuje cizí tamější kultura. Opouští ho jeho dívka a tehdy hrdina nenachází východisko a spáchá sebevraždu. "Stroszek" vysílala britská televize 17.května 1980 a lan, velký milovník Herzoga, ho jistě sledoval...

 

Kapitola 12

Krátké požehnání lanu se objevilo v Soundu (The Short Goodbye). Zde je jeho podstatná část.

"Minulý úterek mi někdo řekl vtip. Slyšel jsem, že Teardrop Explodes věnovali na koncertu poslední skladbu večera bývalému členu skupiny Joy Division lanu Curtisovi, který prý umřel. Rozesmálo mě to a mimoděk oceňujíc černý humor jsem přisvědčil, že bych se nedivil, kdyby tomu tak opravdu bylo. Abych se zbavil stínu nervozity a pochybností, zavolal jsem do Factory. Ledově klidným hlasem, pravděpodobně sám ještě ve stavu šoku, mi Alan Erasmus řekl, že je to pravda, že Ian Curtis skutečně nežije. Měl 23 let ... Zanechal po sobě ženu a malé dítě. Nejvíce zarážející a nejstrašnější na celé věci je to, že to nikdo nečekal. Tony Wilson mi řekl: "Uhodilo to jako strašlivý blesk." Tolik Dave McCuliough.

Za poslední 3 týdny jsem se snažil domluvit s nimi na společném interview, ale nepodařilo se mi to. Je to asi vůbec jediná skupina, po rozhovoru s níž neodcházím o chlup moudřejší, spíše jen pomaten a ztracen. Když jsem naposledy hovořil s lanem, hovořil šeptem, trochu hypnoticky a okouzleně o obchodech s hračkami. Tak magicky volil každé slovo, velmi dobře si to pamatuji. To byl jeho dar. Rozlíval čisté stříbro. A dokázal to podat i ve svých písních. Aura obestírající Joy Division má tak tajemný charakter, že jsem nezadržitelně vtahován do víru myšlenek točících se kolem nich. Desky Joy Division mají v sobě něco, co střídavě zbožňuji a nenávidím. Buď propadám v nadšení nebo je nemohu ani slyšet. Ale přeci jen ta hudba obsahuje tolik významných skladeb, pro tolik lidí. Hilary z The Flowers je neposlouchá, když je sám doma, poněvadž ta hudba ji děsí. The Fall - nemám je vůbec rád od té doby, co se vytvořila řada nových britských skupin pod vlivem Joy Division. Neboť hudba Joy Division byla vždy plná zjevení a duchů. Vlastnili pečeť mystiky zrozené v romantické tradici. Jejich hudba často roztřásla, přeplněná úlekem a nebylo snadné objasnit proč. Byla to úžasná věc, skrývali v sobě tajemství, odvěkou podstatu hudby. Stupeň, do něhož byl jejich mysticionismus chladně vykalkulovaný, se nyní stane jen dobře zapadající částí celého tajemství. lan Curtis to vzal vše sebou. Ve skutečnosti pravděpodobně odpověděl na všechny ty otázky a pochybnosti: Joy Division pro něj byli pravdiví a totální až k smrti. A tak se stalo. Doslova. Joy Division byli strašlivým milostným románem lana Curtise. Jejich hudba byla světem symbolů, abstrakce, souhry okolností a pekelného strachu. Žili zcela pohrouženi v tomto světě a lan Curtis v něm udělal o jeden krok více. To způsobilo, že neztrácíš z mysli ten konečný, tak pronikavě konečný symbol rezignace, slabosti nebo obrovské pýchy. Joy Division neměli až do konce místo v našem světě. Nekřičeli, ani otevřeně nezoufali, nešli hlavou proti zdi hudebního byznysu.  Zabývali  se osamocením, nedostatkem porozumění, světem snů a představ. lan nabízel ten "zakázaný svět" rockové hudby s celým jeho tajemstvím. Jeho smrt byla poetická. Nebyla to laciná smrt propadlíka rock' n´ rollu. Tak to nelze přijímat.

 

Kapitola 13  

lan Curtis se tedy nedočkal vydání druhého alba v kariéře skupiny, které se mělo ukázat na trhu již 9.května. Zpoždění vydání alba "Closer" mělo své dva důvody: 1. obal desky nebyl včas dokončen, 2. Martin Hannett, producent desky, musel v poslední chvíli provést nějaké nutné opravy (okolo 5 tis. prvních výtisků zkušebních exemplářů bylo vylisováno bez nich), takže album dorazilo na pulty obchodů až v červnu.

Deska "Closer" s charakteristickým názvem je na rozdíl od první mnohem osobitější, tajemnější a alergičtější. Není už tak dynamická, rockově ostrá jako "Unknown Pleasures".

Vieslav Weiss: "Desku otevírá skladba "Atrocity Exhibition". Text skladby očividně signalizuje ohraničení jádra písně na problémy duše. Posluchač je udiven svou nesmyslnou existencí. Svět, jeho "snůška ukrutností" se odsouvají do pozadí. Zcela novým momentem na desce je pocit znovu nabyté víry. Obrat na stranu náboženství však trvá jen chvíli. O ztrátě veškerých iluzí vypovídá skladba "24 Hours". "The Eternal" se nám jeví jako varianta výběru mezi životem a smrtí.

Obal "Closer" vyvolal opět malý skandál, poněvadž na obálce je znázorněna postava podobná Kristu, umístěná na katafalku nebo v kobce. Návrh Petera Savilleho, který použil fotografie Bernarda Herra Wolfeho pořízené na italském hřbitově, byl však dokončen už mnoho týdnů před lanovou smrtí. Tento fakt potvrdil i NME, který na svých stránkách otiskl nejednou reprodukci celého obalu. S jistotou by padla ještě další nepodložená obvinění, kdyby skupina nezměnila původní název skladby "Decades". Když Michel Duval, šéf belgické firmy Crepescule Records a zároveň přítel členů Jov Division, obdržel pásek s "Closer" (a bylo to dávno před tím, než se deska objevila na trhu), tak se tato skladba jmenovala "Cross Oťlron" (Železný kříž). Přestože název odpovídá textu skladby, rozhodnutí o jeho změně na "Decades" bylo učiněno už před lanovou smrtí a určitě nepadlo z obavy, aby lan později nehrál roli mučedníka. Názvy byly měněny v historii skupiny už dávno, nebylo na tom nic divného.

Lp "Closer" se bleskurychle vyšvihlo na špičku žebříčků, l6.srpna obsadilo první místo v kategorii dlouhohrajících desek v Melody Makeru a 6. v BBC. Recenze byly nadšené, jedna z nich vidí desku "Closer" jako nejlepší desku ostrovů od dob The Sex Pistols. (Steve Montgomery, New Music News), Často však byly pro hudební tisk pouhou záminkou pro vytvoření legendy kolem osoby lana Curtise. Nejhorším případem některých stupidních recenzí je asi příklad McCullougha, který napsal: "...Až někdy později ..., budeš mít chvilku času na rozjímání, sám, daleko od plastikového světa a na mysl ti připadne vzpomínka na lana Curtise, přej si, aby se Ti zjevil jako duch. Ten člověk dbal o Tebe, zemřel pro Tebe, viděl šílenství okolo .Tebe!" (Sounds, 31.5.1980).

Po smrti Iana Curtise vydala společnost Factory (8.10.1981) ještě jedno dvojalbum, které nese název "Still" a uzavírá historii skupiny. Koncert je z posledního veřejného vystoupení Joy Division před lanovou smrtí z Birminghamu. Vieslav Weiss: "Ty koncertní nahrávky Joy Division zveřejněné po Curtisovč smrti na desce "Still" ukazují kvarteto jako jeden z mnoha obyčejných punkových souborů. Odkrývá nedostatky v hudebním'umění instrumentalistů. Podrývá víru v jejich talent. Skladby známé ze studiových LP se tu zjevují ve verzích o společném jmenovateli: jedna šablonovitá rytmická figura, zdeformovaný brutální kytarový riff. Kytarista se chvílemi snaží o archaická sóla. Není pochyb, že výrazná tvrdost této hudby je záměrná, že není důsledkem slabých kvalit. Curtisovi bezpochyb chybí na jevišti hlasová kondice, jaká by se od rock' n' rollového zpěváka dala očekávat. Křičí cosi nesmyslného na sebe samého, mručí nejasná slova, melodeklamace. Jeho hlas se topí ve zvukové hradbě, v kytarových skřecích a klasické basové lince.

Jen těžko je možné vidět ve vysilujícím koncertním projevu Joy Division agresivní rockové divadlo na úrovni "Celebration Of The Lizard" z koncertní LP The Doors, i když tento cíl by mohl být Joy Division přiřčen. Komplex The Doors, i když v koncertním repertoáru Joy Division je standardní Sister Ray (Velvet Underground) potvrzuje, že i výběr dveří na "Unknown Pleasures" není náhodný. Curtisovy texty prozrazují, že zná všechny náměty, které inspirovali Jima Morrisona (Doors), i když se zpěvák Joy Division přiznal jen k próze Celliniho. Zaujme hlavně podobný způsob konstrukce melodické linky ve vokálních partiích, který hraničí s melorecitací a taktéž barva hlasu obou zpěváků je podobná, tak jako i místy majestátní způsob interpretace."

"Hudba Joy Division je zvláštním způsobem přímočará, ale přímočarost tu není v žádném případě na úkor kvality. Ta jednoduchost nabízí srovnání s hudbou reggae, za pomoci klasických efektů i vesměs stálého nástrojového obsazenu docilují Joy Division silného uměleckého dojmu. Odhalují celou škálu lidských pocitů: od nejčernější smrtelné úzkosti (mráz běhá po zádech, když slyším ve skladbě "Interzone" zvuk tříštícího se skla), až po neutuchající naději v "Heart And Soul". Hlavní důraz je v hudbě Joy Division kladen na vyvolání určité atmosféry; hlavně kvůli tomu dokázali tak silně ovlivnit britskou scénu. Jejich dědictví se ujaly četné skupiny, zvláště silná odezva se objevila v Austrálii. Skupina Birthday Party (Nick Cave) a nebo takové skupiny jako Virgin Prunes, Play Dead, Sex Gand Children, Dance Society a Souther Dead Cult. Britský hudební tisk je ne bez jisté dávky ironie nazýval "novými výhonky supersarti" (?). Očividně převzali od Curtise jeho opojení a fascinaci smrtí. Rovněž hudebně dále rozvíjeli linii naznačenou už Joy Division." (Kamil Sipowicz)

V nahrávacím studiu jsou Joy Division úplně jiní, než na koncertech. I proti zásadě krajního minimalismu ve výběru prostředků hudebního výrazu skupina akceptuje všechny návrhy producenta Martina Hannetta. Díky jemu tvorba kapely získávala záměrně programový charakter, hudba Joy Division ponechaná studiovému přepracování dokresluje depresivní atmosféru textů. Pod vedením studiového specialisty dokonce neurotické vibrace člověka ovlivněného vizí smrti (lan Curtis převzal pozici pódiové hvězdy až pod vlivem Morrisona) se mohou stát základem fascinující rockové hudby. Hannet ohraničil náboženský tón skladeb Joy Division a dal jim charakter více univerzální, přičemž zdůraznil existující rovnováhu mezi atmosférou rozpaků a nátlakem v jejich skladbách.

Studiová část "Still" - pravděpodobně nejrannější nahrávky Joy Division obsahuje hudbu, která je ještě velmi monotónní a monolitická ve výrazu, ale plná rock' n´ rollové agrese, pohybu a křiku. LP "Unknown Pleasures" a "Closer" působí více domyšleným, zvukově vyváženým, rafinovaným dojmem - přestože Joy Division i nadále působí napolovic jako kapela amatérská. Hranice mnohých skladeb zůstávají často jen naznačené, některé instrumentální pasáže se zdají být náhodné, hlas zpěváka nejistý. Chvílemi se nedostatek důslednosti objeví i ve hře na baskytaru (Candidate), ale rytmická sekce jako metronom drží skupinu pohromadě. I tady tvoří základ většiny skladeb jednoduchá rock' n´ rollová šablona. "Day Of The Lords" je zbudovaná na basové figuře charakteristické pro hard rock.

Nejpůsobivějším výrazovým prostředkem obou alb se zdá být jejich jednolitost, dosažená důsledně promyšleným nahráváním. Hannet výrazně potlačil celé kytarové partie, velmi často ponechal jen občasné osamocené zakvílení, což rozhodně změnilo charakter i dopad hudby Joy Division. Naproti tomu producent velmi zvýraznil vokální partie, odtažité, chladné a studené. Často nabýváme dojmu, jako by se Curtisův zpěv ozýval z nějaké hluboké šachty, tunelu, z nitra samotné Země. Ztlumený, monotónní, ale přesto plný přetrvávajícího napětí a intenzity. Ve skladbě "Insighť Hannet uzavřel Curtisův hlas v malém, těsném prostoru, aby zvýraznil pocit izolace. Strojově přesná, mechanická rytmická sekce spíše oslabuje než umocňuje rock' n´ rollovou expresi jejich hudby. Nejvíce ztlumené, pokud jde o slyšitelnost, jsou v nahrávkách Joy Division partie klávesových nástrojů (vedle syntetizérů používali později i akustického fortepiána), místy úmyslně rozladěných. Dotvářejí jen zvukovou kulisu na tom samém principu, jako neutuchající, dráždící lomoz ulice za Tvými okny ("Day Of The Lords, Insight, Heart And Soul").

18.srpna 1982 se na trhu objevila oficiální videokazeta Joy Division, obsahující 60-ti minutový materiál pořízený na koncertech skupiny v klubu Plank v Bruselu, Apollo Theatre v Manchesteru a Effenar v Eidhovenu, doplněný o oficiální video ke snímku "Love Will Tear Us Apart". Historie Joy Division byla uzavřena.

 

Kapitola 14 

"18.května skončila pouť Joy Division. lan Curtis ji navěky zarazil, na prahu velkého odkrytí. Můžeme s nimi cestovat alespoň na ten práh." (Ch. Bonn, NME).

Když 18.května 1980 přestali Joy Division existovat, zrodili se New Order (Nový řád). Svým prvním singlem "Ceremony" se zbývající tři hudebníci oficiálně rozloučili s Joy Division a skladbou "In A Lonely Place", jak sami prohlásili, složili hold lanu Curtisovi. Přestože je vystavěna na prostém motivu, hraném na klávesové nástroje, zanechává mocný dojem - zpěv, v podstatě šepot, zde není nejdůležitější. V paměti utkví jen slova: "How I wish you were here with my now". Tedy: "Tak moc bych si přál, aby jsi tu byl společně se mnou. Ale skupina New Order, to už je jiná, nová historie...

 

<< | Kapitola 1-3 | Kapitola 4-6 | Kapitola 7-9 | Kapitola 10-14 | Koncerty | >>